1. (komu čím) dát rovnocennou náhradu (v podobě něčeho); [věřiteli] splatit (vyrovnat) dluh: slíbí někto odplatiti sě druhému v týden pod přísahú…a pak nezaplatí zapomena HusVýklB 44a (var. v. oplatiti sě 1); aniž co chce od něho [od krále Sokrates] vzieti, poněvadž nemá čím odplatiti sě BurleyMudrC 176b reddere

2. (čeho, za co čím komu) odplatit se (za něco), oplatit (něco); [za dobré] odměnit se, odvděčit se: hospodin se týmž odplat proto, že si dnes tak se mnú učinil BiblCard 1 Rg 24,20 (var. a lat. v. otplatiti 3); odplatiž mi se, milá, svú věrnú milostí LyrVil 51; aby aspoň oni také a nětco trpiec mohli sě tiem odplatyty jemu [Kristu svatí] ŠtítVyš 57b dare; nelzě sě jest vplně odplatiti otci a mateři ŠtítSáz 17b (se…oplatiti ~Klem); ješto [lidé] berúce dary od boha mnohé, i nedbají se jemu zase odplatiti RokLukA 268b; buoh mi nepomáhaj, toť se toho [zlého] neodplatim HynRozpr 134a ich sol dir des lonen; pročež ste se odplatili zlým za dobré BiblPraž Gn 44,4 (jste zlé vrátili ~Card, ~Ol, ~Lit) reddidistis; já Jindřich z Lipého na to [dobrodiní]…mysle, kudy bych se mohl odplatiti synóm jeho [Viléma z Pernštejna] ArchČ 16,505 (1496)

3. [o zlém chování] (čím, jak komu) vrátit se oplátkou (jako něco někomu), rovnou měrou postihnout (něčím někoho): chtěl [Laurin] jim odjieti jich chválu, to se jemu zle odplati BawJetř 2046 se špatně vyplatilo; zlá řeč vždyckyť se zlým odplati BawEzop 1791. Jen v Baw